Otázky a odpovědi: 25. Zaznamenávání
Je možné být v okamžiku vnímání bdělý v takové míře, že mysl na tuto událost nebude vzpomínat?
Odpověď se skrývá v otázce, a proto ji pojďme společně prozkoumat. Je vůbec možné nezaznamenávat své neúspěchy, zoufalství, úzkosti a vše, co se děje uvnitř i venku, aby byla mysl neustále svobodná?
Funkcí mozku je neustálé zaznamenávání. Někdo mě označí za hlupáka a mozek to okamžitě zaznamená. Nelíbí se mi to, poněvadž má představa o sobě samém je, že hlupák nejsem, a tak nazvete-li mne tak, cítím se dotčený a zraněný. To je zaznamenávání. Toto zranění existuje tak dlouho, dokud mám o sobě nějaké představy – ostatní lidé však po nich budou šlapat. A je zde bolest, mozek ji zaznamenal. Zaznamenávání vyžaduje vystavět si okolo sebe zeď, abych nebyl vícekrát zraněný. Mám strach, a tak se uzavírám sám do sebe, má zeď odolává nátlaku a odporu a já se cítím v bezpečí.
Tazatel se ptá, zda je možné v okamžiku, kdy mne někdo nazve hlupákem, tuto bolest nezaznamenat? Je možné nezaznamenávat nejenom bolest, ale ani lichotky? Je možné nezaznamenávat ani jedno? Mozek byl vytrénován, aby zaznamenával, poněvadž v tomto zaznamenávání nalézá bezpečí, jistotu a pocit vitality. V tomto zaznamenávání vytváří mysl představy o vás samých. A tyto představy budou neustále zakoušeny. Je možné žít bez jakékoliv představy o sobě samém nebo o svém manželovi, manželce, dětech, firmě, politicích, knězích či ideálech – je možné žít bez jakékoliv stopy po představách? Je to možné, a jestliže tento způsob života nenaleznete, budete neustále zraňováni a nepřetržitě žít podle šablony, v níž neexistuje svoboda. Jste-li pozorní zcela, pak k zaznamenávání nedochází. Zaznamenáváte pouze ve chvílích, kdy jste nepozorní. Tedy – lichotíte mi, mně je to velice příjemné, což se projeví v danou chvíli nepozorností, a proto se to zaznamená. Jestliže mi však lichotíte a já vašim lichotkám naslouchám bez jakékoliv reakce, pak zde neexistuje žádný střed, který by je zaznamenával.
Musíte proniknout do podstaty pozornosti. Většina z nás ví, co je koncentrace – snaha dokázat soustředit se na jeden bod, na jednu touhu nebo jednu naději. Soustředíte se na svou práci. Koncentrujete se, abyste uměli ovládnout svou mysl, a dosáhnout tak jistého výsledku. Při této koncentraci musí jednoznačně docházet ke konfliktu, protože zatímco se soustředíte, myšlenky se valí proudem a vy se je snažíte odstrkovat. Tento nepřetržitý souboj s vyrušující myslí je soustředěním. V pozornosti oproti tomu žádný souboj neprobíhá a ani neexistuje žádný bod, ze kterého byste dávali pozor.
Věnovali jste někdy něčemu pozornost? Znamená to, že není přítomna žádná myšlenka, žádný pohyb, žádná interpretace ani motiv, existuje pouze naprostá pozornost. Soustředění probíhá na základě těkání z jednoho bodu na druhý, a proto dochází k odporu. Pozornost nemá střed, z nějž dáváte pozor. Pozornost zahrnuje vše a nemá žádné hranice. Koncentrace nevyhnutelně vyvolává odpor, neboť se uzavřete a snažíte se vyhnout hluku a nežádoucímu vyrušení. Celý váš mozek se soustředí na jediný bod, jenž může být vynikající, nebo také nemusí. Při koncentraci dochází k rozdělení rolí na ovládaného a ovládajícího. Ten, kdo ovládá, je mysl, jež říká: „Musím to ovládat,“ a proto je tento ovládající ovládaným. Jinými slovy: ten, kdo přemýšlí, je mysl, a tudíž mysl a přemýšlející nejsou odděleni. Rozdělení zcela odstraníte, jestliže si uvědomíte, že ten, kdo přemýšlí, je mysl a že ovládající je ovládaným. Nahlížíte-li skutečně podstatu této záležitosti, přichází pozornost. V pozornosti může docházet ke koncentraci, kdy se soustředíte na to, abyste něco udělali. Tato koncentrace však vychází z pozornosti.
Otázky a odpovědi: 25. Zaznamenávání
Je možné být v okamžiku vnímání bdělý v takové míře, že mysl na tuto událost nebude vzpomínat?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti