Otázky a odpovědi: 21. Pozornost
Jaký je vztah mezi pozorností a myslí? Existuje mezi pozorností a myšlenkami nějaká časová prodleva?
Zajisté víte, co je soustředění – již od dětství nás učili, jak se soustředit. Soustředění je zaměřením veškeré energie na určitý bod a setrváváním u tohoto bodu. Chlapec se ve škole dívá z okna na ptáky a stromy, na pohyb listů nebo na veverku, která šplhá po stromě. A učitel žáka napomene: „Nedáváš pozor, soustřeď se na knihu,“ nebo, „Poslouchej, co říkám.“ Takto je přikládána mnohem větší důležitost soustředění než pozornosti. Kdybych byl učitelem já, pomohl bych tomuto chlapci pozorovat. Pomohl bych mu, aby dovedl veverku pozorovat zcela – aby svou pozornost zaměřil na pohyb jejího ocasu, na její drápky a na naprosto vše. Naučí-li se dívat pozorně v takovéto míře, bude moci věnovat svou pozornost i knize.
Pozornost je stavem mysli, v němž neexistují rozpory. Neexistuje entita, střed nebo bod, který nás přesvědčuje, abychom udrželi svou pozornost. Je to stav, v němž nedochází k plýtvání energie, zatímco při soustředění neustále probíhá vědomý proces kontroly – „Chci se koncentrovat na tuto stránku.“ Mysl však odbíhá a vy ji přivádíte zpět – probíhá zde neustálý souboj. Pozornost se od soustředění diametrálně odlišuje.
Jaký vztah probíhá mezi pozorností a myslí? Očividně žádný. Nevím, jestli tomu rozumíte. Soustředění zaujímá ve vztahu k mysli vykonavatele rozkazů, protože mysl nařizuje, abychom se učili a abychom se soustředili, a tak se mohli ovládat. Mysl určuje směr z jednoho bodu do druhého. Ve vztahu k pozornosti nezaujímá mysl žádné dominantní místo, dáváte prostě pozor. A existuje mezi pozorností a myšlenkami nějaká časová prodleva? Jakmile pochopíte celý pohyb mysli, nebudete tuto otázku klást. Musíte pochopit, co je mysl, porozumět, co je a jak vzniká. Trpíte-li amnézií, mysl neexistuje. Naneštěstí, nebo naštěstí, se však ve stavu amnézie nenacházíte. Chcete zjistit, co je mysl, jaké místo v životě jí přináleží, a tak začínáte myšlení zkoumat. K myšlení dochází díky reakci paměti. Paměť reaguje na výzvu, na otázku nebo na čin ve vztahu k nějakému názoru či osobě. Mohli jste šlápnout na hmyz, který vás štípl. Zaregistrujete tuto bolest a uložíte ji v mozku jako vzpomínku. Není to skutečná bolest, bolest pominula, avšak vzpomínka přetrvává. Příště jste tedy opatrní, poněvadž jste prožili bolest, z níž se stal poznatek, který reaguje v podobě myšlení. Paměť je myšlením. Vědomosti – jakkoliv hluboké, jakkoliv rozsáhlé – jsou vždy nutně omezené. Úplné vědomosti neexistují.
Myšlení je vždy individuální, omezené a rozdělující. Samo o sobě je neúplné a nikdy se úplným stát nemůže. Může o úplnosti přemýšlet. Může přemýšlet o celistvosti, ale samo celistvé není. Cokoliv mysl filozoficky nebo nábožensky vytvoří, bude stále částečné, omezené, zlomkovité a součástí nevědomosti. Vědomosti nemohou být nikdy úplné, vždy jdou ruku v ruce s nevědomostí. Porozumíte-li podstatě mysli a pochopíte-li, co je soustředění, shledáte, že mysl nemůže dávat pozor, protože pozornost je vynakládáním veškeré vaší energie, aniž by ji mysl jakkoliv omezovala či potlačovala.
Co se děje, jestliže dáváte pozor? Neexistuje Já, které by vás udržovalo v pozornosti. Neexistuje střed, který by říkal: „Dávám pozor.“ Dáváte pozor, protože je to váš život. Berete-li to vážně a dáváte-li pozor, brzy zjistíte, že všechny vaše problémy zmizely – alespoň na okamžik. Dokázat vyřešit problémy znamená dávat pozor. Není to žádný trik, toto skutečně funguje.
Otázky a odpovědi: 21. Pozornost
Jaký je vztah mezi pozorností a myslí? Existuje mezi pozorností a myšlenkami nějaká časová prodleva?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti