Otázky a odpovědi: 35. Vhled
Vhled je módní slovo, které je v současné době používáno k popisu čehokoliv nově spatřeného či k jakékoliv změně pohledu. Tento vhled všichni známe. Zdá se však, že vhled, o němž hovoříte vy, je velmi odlišný. Co je podstatou vhledu, o kterém se zmiňujete?
Jestliže jste porozuměli na základě vhledu, ovlivní to celý váš každodenní život.
První část otázky souvisí s jistým pokusem, který byl prováděn s opicemi. Zavěste někde trs banánů. Opice vezme klacek, bude do trsu mlátit a banány spadnou na zem. O takové opici se říká, že má vhled. Pak je zde opice, která nahromadí a seskládá nábytek tak, aby se dostala k banánům. I to je nazýváno vhledem. Existují také pokusy s krysami – musejí provádět všechny možné triky, stisknout toto nebo tamto tlačítko, aby se dostaly k potravě. Rovněž tomu se říká vhled. Prostřednictvím experimentování, prostřednictvím pokusů a omylů, nepřetržitým mačkáním tohoto a tamtoho tlačítka, je nakonec stisknuto správné tlačítko a dvířka pasti se otevřou. Tento proces takzvaného vhledu je v podstatě založen na znalostech. Je to to, co děláme my všichni. Možná tomu neříkáte vhled, ale je to skutečný průběh naší činnosti – vyzkoušejte toto, jestliže to nevyhovuje, vyzkoušejte tamto. Psychicky, fyzicky, sexuálně a takzvaně duchovně všichni nepřetržitě tímto způsobem postupujeme. Zkoušíme, experimentujeme a dosahujeme, čímž nabýváme vědomostí, a podle těchto vědomostí jednáme. To se nazývá vhledem.
Mluvíme o vhledu, který je něčím naprosto odlišným. Jestliže opice stiskne tlačítko a dosáhne výsledku, její mozek to zaznamená a ona si zapamatuje, že toto tlačítko zapříčinilo tento výsledek – stane se to automatickým. Experimentátor pak tlačítka změní. Opice stiskne původní tlačítko, které ale nefunguje, což ji zneklidní. Toto se děje i vám. Prostřednictvím experimentů, nalézáte takový způsob života, který vám vyhovuje. To je pak nazýváno vhledem. Tento vhled je založen na opakování poznatků. Poznatků můžete nabýt, nebo je ztratit. Tento vhled se vždy zakládá na poznatcích a poznatky jsou minulostí. O přítomnosti ani budoucnosti neexistují žádné poznatky.
Mozek je uvyklý na jedno tlačítko, na jeden vzorec, a proto nepřijímá žádné zásadní změny. Jestliže se budou tlačítka neustále měnit, opice se vzdá a přestane se pohybovat. Je ochromena a neví, co má dělat. Všechno toto můžete pozorovat sami na sobě. Pokud nevíte, co dělat, zoufale sháníte někoho, kdo vám poradí.
Hovoříme o něčem velmi závažném. Tato neustálá změna, k níž dochází po celém světě, vyvolává pocit paralytické nečinnosti. Člověk nemůže nic dělat. Může odejít do kláštera – to je však, čelíte-li něčemu nezměrnému, příliš nezralé a nadmíru dětinské. Pokud tedy nedojde ke změně v samotných buňkách mozku, pouhé mačkání tlačítek je opakováním stejného postupu. Jestliže mozek, který se skládá z milionu, trilionu či jakého množství buněk, neprojde radikální změnou, bude opakovat starý vzorec, adaptovat se, modifikovat se, prožívat nejistotu, postrádat sebevědomí a nacházet se v paralyzovaném stavu nečinnosti, přičemž se budeme poohlížet po někom, kdo nám pomůže. To je to, co vždy děláme.
Mohou se tyto mozkové buňky změnit bez toho, aby byly operovány, aby jim byly podány nějaké nové léky a aby to bylo důsledkem nových způsobů vědeckého zkoumání? Pokud ne, budeme donekonečna opakovat tento vzorec jistoty a nejistoty, jistoty a nejistoty.
Já říkám, že se změnit mohou. Tento přesun od jistoty k nejistotě, a naopak, je vzorcem času. Mozek je na to zvyklý – proto existují všechny tyto otázky o osvícení, systémech a tak dále. Přednášející věří tomu, že se mohou změnit – racionálně, nikoliv nějakým iluzorním, nereálným a imaginárním způsobem. Mozek, mysl i nervy, jakožto celek, mohou pozorovat samy sebe. To vyžaduje absenci směru i motivů. Jestliže neexistuje žádný motiv nebo směr, pohyb se již změnil. Mozek je uvyklý fungovat na základě pohnutek, a pokud v pozorování k žádným motivům nedochází, změnili jste celou pohybovou energii minulosti. Jestliže se neřídíte motivy a nepodléháte předem danému směru, mysl se stane absolutně tichou. Dochází k vnitřnímu pozorování a tomuto pozorování se říká vhled. Proto byl vzorec, na který byly mozkové buňky uvyklé, porušen.
Jsme vychováváni prostřednictvím ideálů – vyšší, vznešenější a lepší. Ideál se stal důležitějším než to, co je. To, co je, a ideál jsou protiklady a musí nutně vést k rozporu. Podívejte se na to, co děláte: mysl vytváří ideál, aby překonala to, co už je, nebo aby použila budoucnosti jako páky ke změně toho, co je. Při jednání se skutečným používáte neskutečné. Proto nedochází k žádným výsledkům, takto nikdy ke změně dojít nemůže. Jakmile to jednou pochopíte, zjistíte, jak je to prosté. Odhoďte ideály, protože ty jsou bezcenné, a pozorujte pouze skutečnost. Odhození ideálů změnilo vzorec mozkových buněk – mozek žil podle tohoto vzorce a nyní je vzorec porušen. Člověk žil v naději, že se postupně změní. Posléze pochopil, že tato postupnost je ve skutečnosti opakováním téhož – opakováním, pozměněním, opakováním, pozměněním, opakováním – a proto nedochází ke kýžené změně. Jestliže toto pochopíte, změní se celá struktura mozku: a to já nazývám vhledem.
Otázky a odpovědi: 35. Vhled
Vhled je módní slovo, které je v současné době používáno k popisu čehokoliv nově spatřeného či k jakékoliv změně pohledu. Tento vhled všichni známe. Zdá se však, že vhled, o němž hovoříte vy, je velmi odlišný. Co je podstatou vhledu, o kterém se zmiňujete?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti