Otázky a odpovědi: 32. Tichost
Zdá se, že máte námitky i proti našemu tichému každodennímu sezení, při němž pozorujeme pohyb mysli. Je toto, podle vaší definice, cvičením, metodou či meditací, a proto to považujete za bezcennost?
Co je špatné na tom, že každé ráno, poledne i večer dvacet minut tiše sedíme – co je na tom v nepořádku? Pokud tiše sedíte, můžete se uvolnit a pozorovat své myšlenky, reakce, odezvy i reflexy. Jaké motivy vedou lidi k takovéto činnosti? Jaké pohnutky se nacházejí za touhou každý den půl hodiny tiše sedět? Není důležité zjistit, proč to chcete dělat? Je to z toho důvodu, že vám někdo řekl, že budete-li tiše sedět, dosáhnete parapsychologických prožitků, určitého klidu, jistého pochopení, nějakého osvícení nebo určitých sil? A vzhledem k tomu, že jste poněkud důvěřiví, zaplatíte tisíce dolarů, abyste obdrželi instrukce a mantrické formule, které budete moci pravidelně opakovat. Někteří lidé zaplatili tisíce dolarů člověku, jenž jim za to něco dá – zejména sanskrtské slovo – co mohou stále opakovat. Něco zaplatíte a něco za to dostanete – jaký motiv se za tím nachází? Proč to děláte? Pro psychologickou odměnu? Je to proto, že budete-li tiše sedět, dosáhnete nějakého nadvědomí? Nebo je to z toho důvodu, že toužíte po něčem, co vám slíbil váš učitel?
Je tedy důležité – než se do toho všeho pohroužíme – abyste zjistili, jaké jsou vaše pohnutky, jež vás vedou. To vy ale netoužíte zjistit, jste tak dychtiví a tolik naivní. Někdo vám něco slíbí a vy po tom toužíte. Jestliže prozkoumáte své motivy, zjistíte, že jde o touhu něco získat – je to jako touha obchodníka, který chce uzavřít výhodný obchod a vydělat spoustu peněz. To je jeho nutkáním. Ve vašem případě jde o psychologickou touhu poznat, zažít nebo vlastnit něco, co vám slibuje guru nebo učitel. Nepochybujete o tom, co slibuje, a slepě mu důvěřujete. Pokud se však člověka, který vám něco nabízí, zeptáte: „Stojí to za to? Je to skutečné? Kdo jste, abyste byl oprávněn mi radit, co mám dělat?“ zjistíte, že tiše sedět, aniž byste porozuměli svým motivům, vede ke všem možným iluzorním i skutečným psychickým potížím. Je-li toto záměrem tichého sezení, pak to za to nestojí. Jestliže však, zatímco tiše bez jakýchkoliv motivů sedíte nebo se tiše sami či s někým procházíte, pozorujete stromy, ptáky, řeky a sluneční svit, který se odráží na listech, pozorujete v tomto pozorování také sami sebe. Nenamáháte se a nevynakládáte veliké úsilí, abyste něčeho dosáhli. Lidé, kteří jsou oddáni nějakému druhu meditace, shledávají, že je velmi obtížné toto odhodit, protože jejich mysl je již podmíněna. Praktikovali tuto techniku několik let a jsou v ní polapeni. A pokud přijde někdo, kdo řekne: „Toto všechno je pěkný nesmysl,“ pak se možná ve vzácném okamžiku stane, že procitnou a uvědomí si to. Jenže následně nastává problém, střet mezi tím, co sami pro sebe racionálně zjistili, a tím, co v posledních deseti letech věřili – úsilí, které je nazýváno pokrokem, duchovním pokrokem!
Mysl neustále brebentí, nepřetržitě se věnuje té či oné myšlence, jedné řadě smyslových reakcí za druhou. Abyste zastavili toto brebentění, snažíte se naučit koncentrovat, nutíte mysl, aby přestala tlachat, a tak znovu vyvstává konflikt. To je to, co děláte – brebentění, tlachání a nekonečné mluvení o ničem. Jestliže však chcete něco pozorovat (strom, květinu nebo obrysy hor), musíte se dívat a musíte se ztišit. Vás ale hory nepřitahují ani vás nezajímá nádhera kopců, údolí a řek. Vy se chcete někam dostat, něčeho duchovně dosáhnout.
Není možné být přirozeně tiší – dívat se na člověka, naslouchat tiše a bez odporu písni či nějakému člověku, aniž byste říkali: „Musím se změnit, musím dělat to, musím dělat ono“ – není možné zůstat v klidu a v tichosti jen pozorovat? Toto je očividně nejobtížnější. A tak procvičujete systém, jak být klidní. Vidíte ten omyl? Praktikovat metodu, systém nebo pravidelná každodenní cvičení, jejichž výsledkem podle vás bude to, že mysl konečně utichne. Mysl však nikdy neutichne. Mysl je mechanická a zaběhnutá podle určitého vzorce, je mdlá a necitlivá. Vy to nevidíte, chcete něco dostat – nějaké zasvěcení! Och, jak je to všechno dětinské.
Jestliže tiše nasloucháte, pokud neříkáte, že přednášející má pravdu, nebo že se mýlí, neříkáte-li: „Jsem zavázaný tomuto, slíbil jsem, že s tím nepřestanu, jsem toto, tamto, ono,“ ale bez odporu nasloucháte tomu, co je říkáno, pak to, co děláte, je vaším vlastním objevováním. V takovém případě vaše mysl sama v tomto samotném procesu zkoumání utichne.
Můžeme tedy my, obyčejní lidé se všemi svými problémy a potížemi, být tiší a naslouchat všem těm žvástům naší mysli? Je možné sedět, stát nebo tiše se procházet, aniž by nás někdo jiný pobízel a aniž bychom byli motivováni odměnou či touhou po mimořádných smyslových zkušenostech, jež překračují hranice fyzikálních zákonů? Začněte na té nejracionálnější úrovni – potom můžete dojít velmi daleko.
Otázky a odpovědi: 32. Tichost
Zdá se, že máte námitky i proti našemu tichému každodennímu sezení, při němž pozorujeme pohyb mysli. Je toto, podle vaší definice, cvičením, metodou či meditací, a proto to považujete za bezcennost?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti