Otázky a odpovědi: 31. Autorita
Co míníte tím, když nás žádáte, abychom smýšleli společně? Představujete si, že každý, kdo vám naslouchá, by s vámi měl současně i souhlasit? Nemyslíte, že takto vystupujete jako guru, který vede lidi, aby následovali jeho názory, myšlenky a závěry?
Slovo guru je zdiskreditované. Věřím, že jeho skutečným významem je člověk, který rozpouští nevědomost, a nikoliv člověk, který k vaší nevědomosti přidává ještě tu svou. Toto slovo má také další významy. Již od dávných časů vždy existovali západní guruové – kněží, kteří byli prostředníkem mezi vámi a tím, co nazývali Bohem či Spasitelem. Totéž existuje i v Indii. Tazatel se ptá: jestliže nás přednášející žádá, abychom smýšleli společně, nestaví se tím do role gurua? Prozkoumejme tedy, co znamená, když přednášející touží po tom, abychom smýšleli společně.
Společně smýšlet neznamená závazně přijímat to, co přednášející říká. Není to souhlas či přijetí názorů a závěrů, k nimž přednášející dospěl. Přednášející ve skutečnosti žádné závěry neučiní. Nabádá nás ke společnému smýšlení ve smyslu společného pozorování. Pozorujte a zjistěte, co pozorovat znamená. Toto mu nedává žádnou autoritu. Můžete se na něj jako na autoritu obracet, ale to vám nedoporučuji. On žádnou autoritou neoplývá a odmítá jakékoliv slepé následování. Jestliže by předepisoval závěry, vzory a tak dále a přijímal by žáky, nacházel by se ve stavu zkaženosti. Říká to posledních padesát let.
Nenachází se v tom tedy žádný pocit autority. Je to velmi prosté: kdyby byl předpojatý a kdyby došel ke všem možným, všelijak zvráceným, nutkavým a neurotickým závěrům, znamenalo by to, že vám je chtěl vnutit. On však nepřetržitě říká, abychom společně sdíleli to, co pozorujeme venku i uvnitř. To je vše.
Zdá se, že očividně nedokážete stát osamocen: slovo osamocen znamená zcela sám. Jste-li skutečně osamoceni, nenakaženi a pokud jste doopravdy svobodni, jste celistvou lidskou entitou, lidským světem. My však máme strach být osamoceni. Neustále toužíme být s nějakým člověkem v kontaktu nebo se toužíme ztotožnit s nějakým názorem či představou. Být osamocen není totéž jako samota. Samota má svou vlastní krásu – procházet se sami v lese, podél řeky sám, nikoliv ruku v ruce s někým jiným, ale je to něco zcela jiného než osamělost. Jestliže se procházíte sami, pozorujete nebe, stromy, ptáky, květiny, všechnu pozemskou krásu a možná také sami sebe – nevedete se sebou rozhovor a nevláčíte s sebou žádná těžká břemena. Nechali jste je ležet za sebou. Samota odhaluje vaši osamělost, vaši marnivost i pocit sklíčenosti. Skončíte-li se samotou, nastává to druhé, osamocenost, která není závěrem ani vírou – není to propaganda, jež vám diktuje, co máte dělat. Osamocenost vás netlačí žádným směrem. Jste-li směrováni a vedeni, stáváte se otrokem, a okrádáte se tak o svou svobodu. Svoboda se nenachází na konci, ale na počátku.
Otázky a odpovědi: 31. Autorita
Co míníte tím, když nás žádáte, abychom smýšleli společně? Představujete si, že každý, kdo vám naslouchá, by s vámi měl současně i souhlasit? Nemyslíte, že takto vystupujete jako guru, který vede lidi, aby následovali jeho názory, myšlenky a závěry?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti