Otázky a odpovědi: 27. Nespokojenost
Nejsem s ničím spokojený. Mnoho jsem četl a přemýšlel, avšak moje nespokojenost s celým univerzem stále přetrvává. To, o čem hovoříte, mě činí ještě nepokojnějším a ustaranějším a velice mě to zneklidňuje. Nyní jsem otrávený a cítím vůči vám nepřátelství. Co je v nepořádku na tom, co říkáte? Nebo je něco v nepořádku se mnou?
Člověk pozoruje, co se děje ve světě, vidí přelidněnost, znečištění, zkaženost a násilí prakticky v každé zemi a snaží se nalézt odpověď na to, kdo za to všechno zodpovídá. Může být nespokojený nejenom s tím, co říká přednášející, ale i se vším okolo – se svým zaměstnáním, manželkou či manželem, přítelkyní nebo přítelem a s mnoha dalšími věcmi. Je nespokojený. Tímto běžným způsobem žije většina z nás. Tato nespokojenost se buď stane spalujícím plamenem, nebo uhasne hledáním nějakého uspokojení prostřednictvím životních činností. Místo toho, abychom nespokojenost nechali proměnit se ve spalující plamen, většina z nás ji téměř zničí. Jde nás až příliš snadno uspokojit, neboť jsme natolik důvěřiví a připravení přijímat, že naše nespokojenost postupně odumře a staneme se normální průměrnou lidskou bytostí bez jakékoliv vitality, energie a bez nutkání cokoliv dělat.
Tazatel naznačuje, že tím vším prošel. Mnoho o životě četl a přemýšlel, pravděpodobně procestoval celý svět. Řešení této nespokojenosti však nenalezl. Lidé, již jsou přemýšliví a kteří si uvědomují, co se v jejich okolí a nitru děje, si uvědomují, že politika, věda ani náboženství žádný ze závažných lidských problémů nikdy vyřešit nemohou. Ačkoli se stále vyvíjíme a osvojujeme si mnohé znalosti, vnitřně jsme stále nespokojeni. Tazatel, naslouchá-li přednášejícímu, je ještě více zneklidněný, ještě více nespokojený a nepřátelský a ptá se, co je v nepořádku na tom, co přednášející říká – či zda je něco v nepořádku s ním? Místo toho, aby přijímal, tiše seděl a říkal ano, je vůči přednášejícímu nepřátelský. Nepřijímá.
Člověk musí dokázat rozeznat příčinu své nespokojenosti. Zná-li totiž příčinu, pak může začít hledat spokojenost, uspokojení a radost. Nespokojenost vyvolává opak – přání být spokojený. Jestliže člověk, který je nespokojený, touží po tom, aby nalezl něco, s čím bude moci být naprosto spokojen a nikdy tak nebýt zneklidněný, potom způsob, jak dosáhnout spokojenosti, nalezne a nespokojenost odumře a zmizí.
To je možná to, co většina z nás dělá. Byli jste na této či tamté přednášce, přišli jste sem s touhou po nějakém uspokojení, po nějaké jistotě a záruce i potěšující pravdě. Většina z nás nalézá uspokojení velmi snadno – v kuchyni, v nějakém aspektu náboženství nebo politice. Postupně a nevyhnutelně je tedy mysl omezena, a stává se tak stísněnou, třebaže jsou její kapacita a potenciál nesmírného rozsahu.
Jestliže člověk není s ničím spokojený a je-li nespokojený s celým univerzem, není-li tudíž nespokojený jen se svými mizivými materiálními prostředky, pak tato nespokojenost nemá příčinu. Je to nespokojenost jako taková, nikoliv zapříčiněná kvůli něčemu. Lidé, v nichž hoří tento plamen nespokojenosti, jsou vzácní. Takový člověk sem možná přijde, naslouchá a jeho nespokojenost narůstá, stává se objemnější, vše spalující a pohlcující. Co tedy udělá, je-li absolutně nespokojen s celou strukturou mysli? Nachází se v nehybném stavu. Nevidí ani vidět nechce a za ničím se nehoní. Spalují ho plameny této záležitosti. A přednášející je také nehybný. To, co říká, je takové. Nikoliv proto, že je dogmatický, pověrčivý, nerealistický či proto, že by se vnucoval. Říká, že porozumíte-li vědomí s jeho obsahem a dokážete-li toto vědomí oprostit od jeho obsahu, objeví se zaručeně odlišná dimenze. Říká to padesát let. Ne proto, že by to vymyslel, ale poněvadž to tak je.
Jsou zde tyto dvě entity – jedna je naprosto nespokojená, nic ji neuspokojí, žádná slova, knihy, názory, vůdci ani politika, a nachází se tudíž v nehybném stavu. Druhá entita je stejně nehybná, ale odmítá ustoupit a vzdát se. Co se stane? Dvě lidské bytosti, jedna je z hloubi své duše nespokojená a druhá přijímá vše, co se děje. V takovém případě se tyto dvě entity setkají. Toto nevymyslela představivost, není to nic imaginativního. Je to zcela realistické. Jestliže však člověk cítí vůči druhému člověku nepřátelství, pak se již pohnul z místa. Nezůstal naprosto nespokojený. Jakmile řekne: „Jsem vůči vám a tomu, co říkáte, nepřátelský,“ pohnul se směrem od toho, co plápolá. Zmírnil svůj postoj. Ten druhý však přesto žádné nepřátelství necítí. Říká: „Je to tak.“ Setká-li se první člověk s přednášejícím bez pocitu nepřátelství, bez toho, že by od něho něco chtěl, plápolá. V takovém případě jsou oba stejní. Oheň je ohněm. Není to váš oheň, můj oheň. Je to oheň. Jestliže oheň uhasne, tito lidé se liší.
Otázky a odpovědi: 27. Nespokojenost
Nejsem s ničím spokojený. Mnoho jsem četl a přemýšlel, avšak moje nespokojenost s celým univerzem stále přetrvává. To, o čem hovoříte, mě činí ještě nepokojnějším a ustaranějším a velice mě to zneklidňuje. Nyní jsem otrávený a cítím vůči vám nepřátelství. Co je v nepořádku na tom, co říkáte? Nebo je něco v nepořádku se mnou?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti