Otázky a odpovědi: 18. Strach
Neptám se, jak strach vzniká – to jste již vysvětlil – ale spíše co je jeho podstatou? Co je strach? Je to vzorec psychologických reakcí a pocitů, svalového napětí, záplavy adrenalinu a tak dále, nebo je to něco víc? Co mám pozorovat, pozoruji-li strach samotný? Může k tomuto pozorování docházet, i když strach není bezprostředně přítomen?
Co je to vlastně strach? Obvykle máme strach z něčeho nebo se obáváme vzpomínky na něco, co se stalo či z reakce projektované do budoucnosti. Tazatel se však ptá: co je skutečnou podstatou strachu?
Má-li člověk strach, jak fyziologický, tak psychologický, neznamená to, že prožívá pocit nebezpečí, pocit totálního odcizení, kterému říkáme osamělost – hluboká, trvalá a nepomíjející osamělost? Veškeré reakce jsou reakcemi na něco. Člověk se bojí hada nebo toho, že se vrátí bolest, kterou prožil. Má tedy strach buď z nějaké skutečné věci, nebo ze vzpomínky na něco, co se stalo v minulosti. Existuje však kromě psychických reakcí, jež známe jako strach, strach sám o sobě a nikoliv strach z něčeho? Existuje strach per se? Nebo zná člověk strach pouze ve vztahu k něčemu jinému? Není-li to ve vztahu k něčemu jinému, je to strach? Člověk zná strach ve vztahu k něčemu, z něčeho nebo vůči něčemu. Pokud však toto odstraníte, existuje skutečný strach, který můžete prozkoumat?
Aby mysl a mozek mohly dobře, zdravě a rozumně fungovat, potřebujete pocit naprostého bezpečí. V ničem je nenacházíte, ani ve vztazích, ani v názorech, ani ve víře – inteligentní mysl toto všechno zamítne – a přesto stále hledáte naprosté bezpečí. A pokud bytost toto bezpečí nenachází, vkrádá se do ní strach. Existuje něco absolutně a naprosto bezpečného a jistého, nikoliv jistota přesvědčení, dogmat, rituálů a názorů, které všechny mohou být zrušeny, jakmile je nahradí nové názory, dogmata a teorie? Odložíme-li toto všechno stranou, prožívá mysl, která hledá srozumitelné bezpečí a nenachází je, hluboce zakořeněný strach? Vytváří tedy mysl kromě běžných druhů strachu strach samotný, poněvadž neexistuje nic platného, nic celistvého? Je toto podstatou strachu?
Může být mysl beze strachu? Myšlení – které je součástí funkce mysli a mozku – vytvořilo ve své touze po bezpečí nejrůznější filozofické a teologické iluze. A vzhledem k tomu, že v nich bezpečí nenalézá, vytváří buď něco, co ji přesahuje a od čeho očekává, že jí absolutní bezpečí poskytne, nebo je sama o sobě natolik celistvá, že strach nepoznává.
Nezabýváme se nyní tím, jak se strachu zbavit ani jak jej potlačit. Tážeme se, zda v sobě mysl neobsahuje příčinu, podstatu či reakci, které strach vyvolávají. Může mysl někdy dosáhnout stavu – slovo stav naznačuje stálost, tak to však není – může někdy dosáhnout kvality, v níž se nebude pohybovat směrem ven a v které bude naprosto celistvá sama o sobě? Toto s sebou přináší porozumění meditaci. Meditace není všemi těmi nesmysly, které okolo ní probíhají. Meditace znamená, že jste osvobozeni jak od fyziologického, tak od psychologického strachu, protože jinak nedochází k lásce ani k soucitu. Dokud existuje strach, nemůže se projevit ani to ostatní. Meditovat – nikoliv něčeho dosahovat – znamená pochopit podstatu strachu a překročit jej, což znamená nalézt mysl, která v sobě neobsahuje vzpomínky na něco, co strach vyvolalo, a je tedy naprosto celistvá.
Může toto pozorování probíhat, i když není strach bezprostředně přítomný? Člověk si svůj strach dokáže vybavit, a vzpomínku na něj lze proto pozorovat. V minulosti jste prožili strach a můžete si jej vybavit. Není to však totéž, protože strach existuje o chvíli později, nikoliv v přítomném okamžiku. Je to reakce, kterou člověk nazývá strachem. Ve vlastním okamžiku velikého nebezpečí, ve chvíli, kdy čelíte něčemu, co může bázeň vyvolat, strach neexistuje, nic neexistuje. Posléze si minulost vybavíte, pojmenujete ji a řeknete: „Mám strach.“ Vaše svaly se stáhnou a začnete produkovat adrenalin.
Člověk si může vybavit minulý strach a pozorovat jej. Pozorování tohoto strachu je důležité, poněvadž lidé jej ze sebe buď vytěsňují, nebo se s ním ztotožňují (Jsem tímto strachem) – neexistuje nikdo kromě strachu, který to pozoruje. Člověk je touto reakcí. Jestliže neexistuje rozdíl mezi vámi a strachem, avšak pouze stav této reakce, dochází k něčemu nepoznanému.
Otázky a odpovědi: 18. Strach
Neptám se, jak strach vzniká – to jste již vysvětlil – ale spíše co je jeho podstatou? Co je strach? Je to vzorec psychologických reakcí a pocitů, svalového napětí, záplavy adrenalinu a tak dále, nebo je to něco víc? Co mám pozorovat, pozoruji-li strach samotný? Může k tomuto pozorování docházet, i když strach není bezprostředně přítomen?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti