Otázky a odpovědi: 17. Reinkarnace
Vyjádřil byste prosím jednoznačně své stanovisko k tématu reinkarnace, protože v současné době se hromadí „vědecké důkazy“, které dosvědčují, že reinkarnace je skutečná. Jsem tím znepokojen, jelikož vidím, že velké množství lidí začíná těchto důkazů využívat, aby ještě více posílili své přesvědčení, což jim dovoluje vyhýbat se problémům života a smrti. Není vaší zodpovědností, abyste byl v této záležitosti jednoznačný, přímý a srozumitelný místo toho, abyste se tomuto tématu vyhýbal?
Budeme velmi jednoznační. Pojem reinkarnace existoval dlouho před vznikem křesťanství. Tato myšlenka je rozšířená po celé Indii a pravděpodobně v celé Asii. Zaprvé: co je to, co se vtěluje, a nejenom vtěluje, ale vtěluje znovu a znovu? Zadruhé: názor, že existují vědecké důkazy, které dosvědčují, že reinkarnace je skutečná, způsobuje, že se lidé vyhýbají svým problémům, a to vyvolává znepokojení tazatele. Skutečně ho znepokojuje, že se lidé vyhýbají svým problémům? Vyhýbají se jim prostřednictvím fotbalu nebo chození do kostela. Odložte znepokojení tím, co lidé dělají. Zajímá nás skutečnost, pravda o reinkarnaci, a od přednášejícího chcete jednoznačnou odpověď.
Co je to, co se vtěluje, co se opětovně rodí? Co je to, co v tomto okamžiku žije, co tady sedí? Jaký význam má to, co se teď děje, pro to, co se vtělilo?
A když odsud člověk odejde, co je to, k čemu skutečně dochází v našem každodenním životě, který je živým pohybem inkarnace – lidského snažení, chutí, chamtivosti, závisti, připoutanosti a toho všeho? Je to to, co se znovu vtěluje v příštím životě?
Lidé, kteří jsou přesvědčeni o reinkarnaci, věří, že se narodí se vším, co mají teď – možná, že to bude trochu pozměněné – a tak pokračují život za životem. Víra není nikdy živá. Předpokládejte však, že tato víra je nesmírně živá; pak je to, kým jste nyní, mnohem důležitější, než to, kým budete v příštím životě.
V asijském světě existuje slovo karma, což znamená činy v současném životě, v tomto období, s veškerým utrpením, zmatkem, vztekem, žárlivostí, nenávistí a násilím, které je doprovází. Toto všechno se může pozměnit, avšak bude to pokračovat do příštího života. Existují tedy důkazy, jež dosvědčují vzpomínky na minulé záležitosti, na minulé životy. Tyto vzpomínky jsou nahromaděným Já, egem i osobností. Tento balík, trochu upravený, potrestaný a vyleštěný pokračuje do dalšího života.
Problém tedy nespočívá v tom, zda reinkarnace existuje (v tomto ohledu jsem velmi jednoznačný), ale v tom, že existuje současná inkarnace. Mnohem důležitější než reinkarnace je ukončení tohoto zmatku a tohoto konfliktu právě teď. Pak pokračuje něco diametrálně odlišného.
Člověk, který je nešťastný, zkroušený, zarmoucený a utrápený pevně doufá v to, že příští život bude lepší. Tato „víra“ neznamená nic jiného, než že si netroufáte postavit se skutečnosti právě nyní. Přednášející se k lidem, kteří věří v reinkarnaci, mnoho namluvil. Přednášel a psal o reinkarnaci donekonečna. Je to součástí uvažování těchto lidí. Říkám: „Dobře, pánové, pokud věříte v toto všechno. Ale přes to záleží velice na tom, co děláte nyní.“ Je však přítomné činy nezajímají. Zajímá je budoucnost. Neříkají: „Jsem přesvědčen a změním svůj život natolik, že žádná budoucnost nebude existovat.“ Neřekněte na konci tohoto všeho, že se této konkrétní otázce vyhýbám. Jste to vy, kdo se jí vyhýbá. Řekl jsem, že za mnohem důležitější považuji současný život. Jestliže jste to pochopili a prozkoumali jej se vší jeho vřavou a složitostí, ukončete jej a nepokračujte v něm. Vstoupíte do diametrálně odlišného světa. Myslím si, že je to jasné, nebo snad ne? Nekličkuji. Můžete se mě zeptat přímo, zda věřím v reinkarnaci. Nevěřím v nic. Toto není výmluva. Nevěřím v nic a neznamená to, že jsem ateistou nebo že jsem bezbožný. Prozkoumejte to, pochopte, co to znamená. Znamená to, že je mysl osvobozena od všech osidel víry.
Ve starodávné indické literatuře existuje příběh o smrti a vtělení. Pro bráhmana platí jedno ze starých pravidel a zvyků, a sice to, že po nashromáždění pozemského bohatství se jej na konci pětiletého období musí vzdát a začít znovu. Jistý bráhman měl syna a tento syn mu řekl: „Dáváš toto všechno nejrůznějším lidem. Komu dáš mě, ke komu mě pošleš?“ Otec odvětil: „Jdi pryč, to mě nezajímá.“ Chlapec se však několikrát vrátil a otce to rozhněvalo. Řekl: „Pošlu tě Smrti.“ – a poněvadž byl bráhmanem, musel dodržet své slovo. Poslal tedy svého syna ke Smrti. Na své cestě za Smrtí navštíví chlapec rozličné učitele a postupně zjišťuje, že někteří v existenci reinkarnace věří, jiní ne. Pokračuje ve svém hledání a nakonec přijde k domu, jejž Smrt obývá. Když k němu však dorazí, Smrt tam není. (To má úchvatné důsledky, jestliže to blíže prozkoumáte.) Smrt tam není. Chlapec čeká tři dny. Čtvrtý den se Smrt objeví a omlouvá se. Omlouvá se, protože chlapec byl bráhmanem, a říká: „Omlouvám se, že jsi musel čekat. Na oplátku ti splním tři přání. Můžeš být největším králem, nejbohatším člověkem nebo se stát nesmrtelným.“ Chlapec odvětí: „Navštívil jsem mnoho učitelů a každý z nich tvrdí něco jiného. Co mi povíš o smrti a o tom, co se děje po ní?“ Smrt odvětí: „Přála bych si, abych měla žáky, jako jsi ty. Žáky, které nezajímá nic jiného než toto.“ Začne mu tedy vyprávět o pravdě a o stavu života, v němž neexistuje čas.
Otázky a odpovědi: 17. Reinkarnace
Vyjádřil byste prosím jednoznačně své stanovisko k tématu reinkarnace, protože v současné době se hromadí „vědecké důkazy“, které dosvědčují, že reinkarnace je skutečná. Jsem tím znepokojen, jelikož vidím, že velké množství lidí začíná těchto důkazů využívat, aby ještě více posílili své přesvědčení, což jim dovoluje vyhýbat se problémům života a smrti. Není vaší zodpovědností, abyste byl v této záležitosti jednoznačný, přímý a srozumitelný místo toho, abyste se tomuto tématu vyhýbal?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti