Otázky a odpovědi: 16. Představy
Aby utichly představy, musí utichnout také mysl? Implikuje jedno nezbytně druhé? Je konec tvoření představ skutečně základem, na němž může člověk začít objevovat, co je pravda a láska? Nebo je tento konec samotnou podstatou pravdy a lásky?
Žijeme prostřednictvím představ, které vytvořila naše mysl, naše myšlenky. Tyto myšlenky jsou neustále přibývají a ubývají. Máte o sobě svou představu. Jste-li spisovatelem, máte o sobě představu jako o spisovateli. Jste-li manželkou či manželem, vytvořili jste si o sobě nějakou představu. Počátek toho nalezneme v dětství, kdy docházelo k výchově prostřednictvím srovnávání, prostřednictvím sugesce, prostřednictvím toho, že vám někdo říká, že musíte být stejně dobří jako váš kamarád, že něco nesmíte, či naopak musíte. Postupně se tedy tento proces nahromadí. A v našich vztazích, osobních i neosobních, existují představy vždy. Dokud představy existují, budete vystaveni poraněním, modřinám a ranám. A tyto představy zabraňují tomu, abyste s druhými lidmi navázali skutečný vztah.
Je možné toto ukončit, nebo je to něco, s čím musíme žít navěky? A znamená konec představ i konec pro myšlenky? Jsou představy a myšlenky navzájem propojené? Když se mašinerie, jež tvoří představy, zastaví, je to vnímáno za samotnou podstatu pravdy a lásky?
Ukončili jste již někdy skutečně představy, a to dobrovolně, bez nucení a bez motivů? A myslíte si, že to jde snadno? Nikoliv. „Musím se oprostit od představ, které o sobě mám, protože pak nebudu zraňován.“ Vezměte si jednu představu a prozkoumejte ji. Při tomto zkoumání objevíte celý pohyb tvoření představ. V této představě začnete objevovat, že je zde přítomen strach, úzkost i pocit oddělení. A máte-li strach, stoprocentně se budete ujišťovat, že je mnohem lepší ponechat si to, co znáte, než to, co neznáte.“ Jestliže se do toho však pustíte naplno, pak začnete zkoumat, kdo nebo co je tvůrcem této představy. Nejenom jedné představy, ale celého procesu tvoření jako celku. Je to mysl? Je to přirozená odezva, přirozená reakce, fyzicky a psychicky se chránit? Člověk může pochopit přirozenou reakci, která slouží k fyzické ochraně – jak si obstarat potravu a šaty, jak si zajistit přístřeší, jak se finančně zabezpečit, jak se vyhnout přejetí autobusem a tak dále. To je přirozená, zdravá a inteligentní reakce. Při té nedochází k žádným představám. Psychicky, vnitřně, jsme však vytvořili představu, která je výsledkem řady událostí, nehod, poranění nebo podráždění.
Je toto duševní tvoření představ pohybem mysli? Víme, že do sebeobranné fyzické reakce mysl do značné míry nevstupuje. Psychické tvoření představ je však výsledkem nepřetržité nepozornosti, což je samotnou podstatou mysli. Mysl sama o sobě je nepozorná. Pozornost nemá žádný střed, nemá bod, ze kterého směřuje do druhého bodu jako při soustředění. Je-li vyvíjena naprostá pozornost, mysl se nepohybuje. Myšlenky vznikají pouze v mysli, jež je nepozorná.
Myšlenka je hmotou, myšlenka je výsledkem paměti a paměť je výsledkem zkušenosti, která musí být vždy omezená a částečná. Vzpomínky ani vědomosti nemohou být nikdy úplné, vždy jsou částečné, a proto nepozorné.
Je-li tedy přítomna pozornost, představy nevznikají, a ani nevzniká konflikt. Nahlížíte skutečnost. Pokud dokáži celou svou pozornost soustředit, pak jestliže mne urážíte, nebo mi lichotíte, nic to pro mne neznamená. Jakmile však nedávám pozor, mysl, která je nepozorná sama o sobě, převezme kontrolu a začne vytvářet představy.
Lze ukončení tvoření představ pokládat za podstatu pravdy a lásky? Ne tak docela. Je touha láskou? Je láska pouze rozkoší? Převážná část našeho života směřuje k rozkoši v jejích rozličných formách, a pokud k tomuto pohybu rozkoše dochází (například sex), pak to nazýváme láskou. Lze mluvit o lásce, existuje-li konflikt a je-li mysl paralyzována určitými problémy, ať už se jedná o problémy nebe, meditace nebo mezi mužem a ženou? Jestliže je mysl zahlcena problémy, může v ní být ještě místo pro lásku?
Může láska existovat tam, kde se nachází veliké utrpení, ať už fyzické či psychické? Je pravda otázkou závěrů a názorů filozofů, teologů a lidí, kteří hluboce věří v dogmata i rituály, jež jsou všechny výtvorem člověka? Může takto podmíněná mysl poznat, co je pravda? Pravda může existovat pouze tehdy, je-li mysl totálně osvobozena od tohoto zmatku. Filozofové a ti ostatní nikdy nepohlédnou na vlastní život. Utíkají do nějakého metafyzického nebo fantaskního světa, o němž začnou psát; pak své dílo publikují a následně se stávají slavnými. Pravda je něco, co vyžaduje mimořádně jasnou mysl nezatíženou problémy a nezpůsobující konflikty. Dokonce i vzpomínky na konflikt musí utichnout. Jsme-li zatíženi břemenem paměti, nemůžeme pravdu nalézt. Není to možné. Pravda může přijít pouze k mysli, která je ve značné míře osvobozena od všeho, co vytvořil člověk.
Pro mě to nejsou slova, chápete? Kdyby to nebylo něco skutečného, nepřednášel bych, protože bych nebyl upřímný sám k sobě. Kdyby to nebyla skutečnost, byl bych nesmírný pokrytec. Vyžaduje to obrovskou integritu.
Otázky a odpovědi: 16. Představy
Aby utichly představy, musí utichnout také mysl? Implikuje jedno nezbytně druhé? Je konec tvoření představ skutečně základem, na němž může člověk začít objevovat, co je pravda a láska? Nebo je tento konec samotnou podstatou pravdy a lásky?
Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti