Otázky a odpovědi: 1. Jáství

Je vůbec možné osvobodit se od sebestředné činnosti? Existuje kromě námi vytvořené představy nějaké skutečné jáství?

Co chápeme pod pojmem jáství? Zeptáte-li se někoho, co je jáství, stoprocentně vám řekne, že jsou to jeho smysly, pocity, představy, romantické nároky, vlastnictví, manžel nebo manželka, vlastnosti, úsilí, úspěchy, ambice, touhy, neštěstí i radosti. Toto všechno považujeme za jáství. Můžete přidávat další slova, ale jádrem toho všeho bude zase střed, Já, mé popudy (Jsem nucen odjet do Indie, abych nalezl pravdu…) a tak dále. Z tohoto středu vychází veškerá činnost. Soustředí se v něm naše touhy, ambice, hádky, neshody, názory, soudy i zkušenosti. Tento střed není jen vědomým já, které jedná navenek, ale také hlubokým vnitřním vědomím, jež není odhalitelné a viditelné. Jsou to odlišné úrovně vědomí.

Je možné se od tohoto středu osvobodit? Proč se od něj chce člověk osvobodit? Je to proto, že tento střed způsobuje rozdělení? Tím je myšleno, že toto Já je aktivním prvkem, který je v neustálé činnosti. Je to totéž Já s odlišnými jmény, s jinou barvou pokožky, s odlišným zaměstnáním, s různou pozicí v hierarchické struktuře společnosti, je to totéž Já, které se sociálně, ekonomicky a nábožensky rozděluje do všech těchto odlišných kategorií.

Tam, kde se Já rozděluje, dochází ke konfliktu – hinduista proti muslimovi, židovi, Arabovi, Američanovi, Angličanovi i Francouzovi. Toto je nejen fyzicky zřetelné, ale i všude přítomné – existují hrůzné války, obrovská utrpení, brutální a násilné jednání a chování. Já se ztotožní s nějakým ideálem, ať už vznešeným, nebo pokleslým, a za tento ideál pak bojuje. Stále jde však o „trip ega“. Lidé cestují do Indie, aby nalezli spiritualitu. Oblékají se do nejrůznějších slušivých oděvů, avšak musejí si uvědomit, že vyměnili pouze své oblečení. V podstatě je však každý z nich jednajícím Já, které neustále zápasí, usiluje, svírá, popírá a hluboce lpí na svých zkušenostech, idejích, názorech i touhách. A jak člověk žije, pozoruje, že tento střed, toto Já, je jádrem všech problémů. A poznává, že je to podstata všech rozkoší, obav i zármutků. A proto se ptá: jak se mám tohoto středu zbavit, abych byl skutečně svobodný – nikoliv relativně, ale absolutně? Být svobodný relativně je poměrně snadné. Člověk může být částečným altruistou trochu se zajímajícím o blahobyt společnosti a o potíže druhých, avšak střed je neustále přítomen a krutě a nemilosrdně dotírá.

Je možné se od tohoto středu absolutně osvobodit? Nejprve pochopte, že čím větší úsilí na osvobození se od tohoto středu vynakládáte, o to více toto úsilí onen střed, ono Já, posiluje. Já lidí, již se věnují nejrůznějším meditacím, kteří se na sebe snaží něco uvalit, je tímto úsilím polapeno a říká: dosáhl jsem, avšak toto Já je stále jejich středem.

Abyste se stali svobodnými, nesmí docházet k žádnému úsilí. To neznamená, že budete dělat, co chcete, protože to je stále pohybem jáství. Co má tedy člověk dělat, jestliže nemá usilovat, protože poznává pravdu, že čím více úsilí vynakládá, tím více se střed namáhá?

Existuje kromě jáství vytvořeného myslí s jejími představami nějaké skutečné jáství? Tuto otázku si pokládá velmi mnoho lidí. Hinduisté říkají, že existuje nejvyšší princip, kterým je Já. I my si představujeme, že kromě Já existuje nějaké skutečné jáství. Jsem si jistý, že všichni cítíte, že existuje něco, co toto Já přesahuje. Toto něco se nazývá vyšší jáství, božské či svrchované jáství. Jakmile však použijeme slovo jáství nebo jakékoliv jiné slovo, abychom popsali to, co se nachází za jástvím, za Já, stále jde o jáství.

Je možné se od jáství osvobodit, aniž by se z člověka stala osoba duchem nepřítomná a napůl šílená? Tedy: je možné osvobodit se totálně od lpění – lpění na vlastnostech, kvalitách a na jáství? Člověk lpí na své pověsti, na svém jménu i na svých zkušenostech. Lpí na tom, co řekl. Jestliže se chcete skutečně osvobodit od jáství, vyžaduje to nelpění. To ovšem neznamená, že se stanete lhostejnými, bezohlednými, uzavřenými a že budete žít od ostatních izolovaně, protože toto je jen jinou činností jáství. Předtím jáství lpělo, nyní se dušuje, že nebude lpět. Je to stále aktivita jáství.

Jestliže nelpíte doopravdy, bez úsilí, hluboce, v podstatě, rodí se z tohoto hlubokého pocitu nelpění zodpovědnost. Nikoliv zodpovědnost k vaší ženě, dětem, ale hluboký smysl pro zodpovědnost. Otázka zní, zda to učiníte. Můžeme to probírat donekonečna, můžeme o tom mluvit různými slovy, avšak když přijde rovnou na věc a my to máme vyzkoušet a podle toho jednat, nezdá se, že bychom to skutečně chtěli učinit. Raději pokračujeme v tom, jací jsme, s mírně pozměněným status quo, avšak ve svých sporech neustáváme.

Osvobodit se od vlastních zkušeností, vědomostí a nahromaděných postřehů je možné, pokud se do toho pustíte. A nevyžaduje to žádný čas. To je jedna z našich výmluv: abychom byli svobodní, potřebujeme čas. Jestliže prohlédnete a pochopíte, že jedním z hlavních znaků jáství je připoutanost, a spatříte-li, co tato připoutanost ve světě vyvolává a co způsobuje ve vašich vztazích s druhými (věřte, že vše negativní), a jestliže si uvědomíte skutečnost připoutanosti, osvobodíte se od ní. Váš vhled vás osvobodí. Zkusíte to?

Otázky a odpovědi: 1. Jáství

Je vůbec možné osvobodit se od sebestředné činnosti? Existuje kromě námi vytvořené představy nějaké skutečné jáství?

Jiddu Krishnamurti
otázky odpovědi osvietenie guru náboženství svoboda utrpenie Krišnamurti